Mám se dobře

Zdeněk Bakala je chudší, než býval. Měl by mít starosti, ale nemá. Vypadá čím dál líp a krizi, kterou teď hasí na Ostravsku, prý určitě zvládne. Zdeněk Bakala je buď dobrý herec, nebo člověk, který je vážně nad věcí. Kvůli krizi v ostravských dolech, které bývaly hlavní položkou jeho majetku, přišel za poslední roky alespoň na papíře o miliardy. Do novin v Praze sype stamiliony. Zhubnul. Ale ne ze stresu. Zdá se, že Zdeněk Bakala je naprosto v pohodě. Jen o uhlí se mu vlastně až tak moc mluvit nechce, a než začne rozhovor, několikrát na to upozorní. Kdykoliv na uhlí dojde řeč, body language mluví jasně - příjemné téma to rozhodně není. Aby taky bylo - akcie firmy NWR, v níž je Bakala dnes zhruba třetinovým akcionářem, padají dolů závratnou rychlostí. Stačí se podívat na graf, slova netřeba. Krize v ocelářství a stavebnictví, levné uhlí z Ameriky vytlačené do světa ještě levnějším břidlicovým plynem a nákladná těžba v Ostravě dělají ze zkratky NWR noční můru. New World Resources, nebo NeWeR again? Ti, co investovali při uvedení na trh (tehdy v roce 2008 největší IPO v Londýně!) do jedné akcie 400 Kč, mají dnes za jednu akcii dvacku. A má být prý ještě hůř - Bank of America odhaduje cílovou cenu na pětikorunu, kdysi prestižní akcie vypadla z indexu FTSE250 a akcionáře i zaměstnance NWR a OKD čekají krušné časy. Za světovým názvem New World Resources se skrývájí téměř výhradně méně světově znějící Ostravsko-karvinské doly a ty čeká zkouška ohněm - nevyhnou se propouštění v řádu stovek, možná tisíců lidí, přijdou prodeje některých dolů a výrob. Ale jak říká Zdeněk Bakala - on není NWR, je jen jedním z akcionářů (i když největším). A NWR není Bakala - jeho jmění dnes prý z 90 procent tvoří něco jiného. Ještě v zimě to ale při kurzu akcie přes 80 korun byla téměř čtvrtina. Dnes tak v portfoliu Zdeňka Bakaly najdete kromě uhlí z Česka a železné rudy z Ukrajiny taky mango z Malawi a pozemky v Mosambiku, zemědělské farmy v Brazílii, centra umělého oplodnění v Anglii, prodejce matrací v Kanadě, obytné komplexy v Houstonu, sportovní akademii v Lovani, špičkový světový závodní cyklistický klub v Belgii, české Hospodářské noviny a 44 tisíc bytů na Ostravsku. Co z toho vydělává a co dělá jednomu z nejznámějších českých byznysmenů a investorů těžkou hlavu? Zdeňku, co vás teď nejvíc zajímá? Tour de France, česká politika nebo uhlí? Všechno, ale každé jiným způsobem. Co nejvíc? Momentálně asi uhlí. Je to moje největší investiční expozice a je to byznys, který prochází dramatickou periodickou krizí. Ta je tentokrát výraznější než jindy z mnoha důvodů, které jsou všeobecně a veřejně známy. Cyklistika mě baví, oběma našim týmům se daří čili to je opravdová zábava. A pak mě baví řada dalších věcí. Politika, zejména ta česká, mě obecně řečeno nebaví. I když musím přiznat, že poslední dobou má jistou entertainment value, která tu dřív nebyla. Takže půjdeme nejdřív na to uhlí, ať to máme za sebou? Proč ne. Víte dobře, že vám toho ale kvůli regulaci moc říct nemůžu… Co se vlastně stalo, že NWR je v takovém stavu, v jakém je? Investice do OKD je v zásadě sázkou na cenu uhlí. V Ostravě těžíme draze a tím je maximalizována citlivost na vývoj ceny uhlí. Teď procházíme - za posledních 20 let mimochodem třetím - dramatickým downcyklem. Ten je ovšem zvýrazněný tím, že na trhu s palivy obecně začal hrát obrovskou roli břidlicový plyn a ropa. Je tu pokles cen na trhu energií a třeba česká těžba energetického uhlí je na tom tak, že výnosy z něj nepokryjí náklady na těžbu. Takže máme jednak společnost, jejíž charakter je takový, že je z definice maximálně citlivá na pohyby cen, a zároveň tu máme dramatický pokles cen, který je sice cyklický, ale nadto ještě zvýrazněný měnící se situací na světovém energetickém trhu. Ty příčiny známe. Ale neudělali jste vy v NWR nějakou chybu? Není tam něco, co management podcenil? Každý, kdo to sleduje, zná zhoršující se čtvrtletní výsledky, a když se podívá na výsledky polských dolů, tak ty na tom tak zle nejsou. To samozřejmě nemůžu komentovat veřejně, nicméně u polských dolů je třeba si uvědomit, že je tu i jistá majetková účast státu a že polský stát má velmi pozitivní a rozsáhlý program podpory tohoto průmyslového odvětví. Je historicky jedním z nejdůležitějších a největších v Polsku. Mluvíme-li konkrétně o společnosti JSW, tak ta benefituje z toho, že má ve svém produktovém mixu nejvyšší procento koksovatelného uhlí, což pak vyvažuje pokles cen uhlí energetického. Na začátku roku jste jmenoval nové lidi, kteří se starají o vaše aktivity v Česku. A sám se teď častěji a více vracíte do Česka. Chápeme správně, že chcete mít větší kontrolu nad tím, co se tady s vašimi aktivy děje? Ano, ale půjde hlavně o subjekty, které jsou mimo skupinu BXR. To je naše investiční firma, přes kterou držíme podíly v NWR, v bytech, v železničním dopravci AWD. Ty zůstanou řízeny standardně přes své holdingové struktury. Mají své další akcionáře, své profesionální managementy. Nyní se budeme víc dívat i na naše aktivity mimo BXR. To jsou hlavně neziskové organizace, menší investice, Economia. Protivná otázka, znamená to, že jste nad tím doteď měl slabší kontrolu? Znamená to, že před třemi nebo kolika lety jsem se rozhodl, že budu méně aktivní v byznyse a budu se více věnovat věcem, jako je rodina a moje hobby investice. To postupem času podle mého názoru vedlo k tomu, že ty společnosti a neziskové organizace neměly jednotnou strukturu řízení, přístup k nim nebyl centralizován, všechna rozhodnutí byla dělána ad hoc podle toho, kdy jsem zrovna měl čas se tomu věnovat. Postupem času se ukázalo, že ten nedostatek koordinace a ta neschopnost plánovat rozhodnutí je škodlivá, a proto jsme se rozhodli vytvořit strukturu s názvem BM Management s Kamilem Čermákem v čele, která má zlepšit správu těchto aktiv. … takže vás uvidíme v Česku častěji? Já už rok jezdím do Česka možná třikrát čtyřikrát za měsíc. Takže větší osobní aktivita a změny v řízení s krizí s uhlím nijak nesouvisí? S uhlím ne. Já nejsem průmyslový manažer a teprve ne průmyslový manažer, který by věděl něco o tom, jak se těží uhlí. Nejsem žádný uhlobaron. Snažíme se pochopit, jak vlastně přemýšlíte. Jestli ve chvíli, kdy NWR prodělává a poměrně rychle spaluje hotovost, víc sledujete, co vám naopak vydělává? Tuhle práci samozřejmě někdo dělá, já osobně ne. My máme důvěru v dlouhodobé vyhlídky NWR, my jsme prošli podobnou situací dvakrát za posledních 20 let, je to situace, která je v těžebním byznysu očekávaná. Ta cykličnost je normální, investoři investují do těžebních společností s porozuměním tomu, že existuje tohle cyklické riziko, mimochodem za posledních 12 měsíců uhelné společnosti po světě zrušily asi 56 nových rozvojových projektů včetně obrovitých projektů za miliardu dolarů v Mosambiku. Takže ta situace není neobvyklá v tom smyslu, že bychom ji neznali z historie nebo že by investoři nepřijali riziko toho, kdy investují do těžebních aktiv. Nemáme pocit, že by na to všichni byli tak připraveni. Řada investorů i tady v Česku, se kterými se člověk baví, je překvapena z toho špatného vývoje NWR. Investor nikdy nebude připraven na to, jak se chová na trhu jeden titul, ale obecně investor do těžebního průmyslu ví, že investuje do volatilního cyklického byznysu, a u NWR investor ví, že investuje do akcie, která má mimořádně vysokou korelaci s cenami uhlí kvůli té provozní náročnosti. Vy jste měl jedno z nejúspěšnějších IPO své doby, když jste šel s NWR na burzu v Londýně a v Praze, lidé za akcie dávali přes 400 korun. A dnes jsou za 20. Asi víte, že spousta lidí za to na vás nadává, jak jim to vysvětlíte? Zaprvé je potřeba se na to podívat v globále. Na akciích NWR už mnoho investorů hodně peněz vydělalo. To není nezbytně tak, že lidé tu akcii drží od okamžiku IPO po dobu její existence a teď počítají výnos. Mnoho lidí koupilo NWR při předchozím poklesu cen za 75 korun nebo něco takového a znásobilo svoje peníze třikrát nebo čtyřikrát. Tohle není kadeřnictví, které si koupím za 100 tisíc korun v roce jedna a za deset nebo padesát let, když odcházím do důchodu, spočítám, kolik jsem na něm vydělal. Ale podívejte se na Apple, je dole o nějakých 35 nebo 40 procent od svých nejvyšších hodnot za relativně krátkou dobu. Akciový trh zejména v dobách, ve kterých žijeme my, je trh volatilní. Akcie je z povahy věci nejrizikovější element v kapitálové struktuře každé společnosti. Dobrá, ale NWR spadlo mnohem víc, váš podíl ze sedmi miliard ani ne na dvě… Co s tím budete dělat? Absolvoval jsem v polovině června dvoudenní jednání představenstva NWR v Ostravě. NWR je teď tak jako všichni těžaři kvůli své provozní náročnosti ohodnocováno trhem velmi slabě. To je fakt. Skutečnost je taková, že firma potřebuje zásadní redefinici svého byznys modelu, aby mohla být úspěšná i v budoucnosti. A NWR a OKD připravily transformační program, který redefinuje provoz OKD, včetně administrativy, snižuje se počet úrovní řízení, bude snižovat personální náklady a tak dále. Zadruhé ten projekt rozšiřuje podnikání NWR do oblasti obchodování s uhlím a komoditami obecně, takže NWR začíná budovat obchodní organizaci, která bude mít ambici dodávat odběratelům koksovatelného uhlí všech druhů, cokoliv budou potřebovat. Na jak dlouho je tento nový plán? Má několik fází, ta urgentní fáze proběhne do konce tohoto roku. Celkově mluvíme o době zhruba 24 měsíců, než budou všechny elementy toho plánu provedeny. To zní hodně jako to, co jste říkali už na konci prvního čtvrtletí. A tomu trh neuvěřil, Bank of America srazila svoji cílovou cenu akcie na 5,70 koruny, akcie padají… Není namístě přijít s něčím větším? To, že trh reaguje negativně, samozřejmě víme. Platí, že musíme 100 % našeho úsilí upřít na restrukturalizaci OKD. Nicméně NWR má jednu velkou výhodu, má jednoho stabilního kontrolního akcionáře, BXR, který plně podporuje tuhle transformaci, a nemusíme zbytečně krátkodobě reagovat na pohyby na akciovém trhu. Takže kdyby bylo potřeba, akcionář může peníze doplnit… NWR má vysokou zásobu v hotovosti, díky tomu nemusíme reagovat na každodenní pohyby na trhu. My musíme řídit tu společnost tak, aby měla strategickou vizi, která jí umožní přežít tyhle těžké časy, a neohlížet se na krátkodobé výkyvy trhu. Znovu, bude se dít něco většího, než jste už oznámili po prvním čtvrtletí? Snižování nákladů je jen jeden prvek a snižování platů je jen jedna položka mezi stovkami položek snižování nákladů. Podstata restrukturalizace tkví někde úplně jinde. NWR bude dodávat i uhlí, které neprodukuje OKD. Z OKD se stane centralizovanější plošší organizace, management se zeštíhlí. Abychom byli životaschopní, musíme již letos dosáhnout 10% snížení personálních nákladů. Připravují se i hlubší změny. Platí, že dojde k prodeji koksoven a dolu Paskov? Koksovny ano, v tomto okamžiku jednáme s potenciálními investory do OKK. Budoucnost Paskova analyzujeme. Toto je oficiální stanovisko k tomuto okamžiku: Předmětem zkoumání ale nejsou jen tato dvě aktiva. Vyplatí se dnes akcie NWR nakupovat? To je otázka, kterou nemůžu kvůli regulacím zodpovědět, to ale určitě víte… Co udělá snižování nákladů v OKD s celým regionem? Je zřejmé, že se bude muset propouštět. Uvědomte si, že ten region stojí na pěti firmách - OKD, ArcelorMittal, Vítkovice, Evraz a Třinecké železárny. To je pět podniků a všechny jsou zasaženy do jisté míry stávající krizí. Pokud některý z článků tohoto řetězce vypadne, tak ostatní budou mít velký problém. Čili boj o OKD není jen bojem o jednu izolovanou společnost, ale i o osud celého regionu. Když jsme na jaře jeli do Vítkovic, měli jsme dojem, že Jana Světlíka mají v Ostravě rádi. Chválí ho za to, co všechno teď pro město dělá, a Zdeněk Bakala jako by byl vnímán úplně na opačném pólu. Neštve vás to? Tomu se člověk nevyhne. Ve stejné pozici byli všichni majitelé OKD včetně Československé socialistické republiky. OKD tam vždy plnilo roli toho, na koho je třeba nadávat a kdo za všechno může. Já to považuju spíš za folklor než za něco, co by dnes bylo nějak relevantní. Možná tomu pomáhá i to, co se děje s někdejšími byty OKD. Platí, že pro ně hledáte cizího investora? Že jsou na prodej? Aby mně nebylo špatně rozuměno, já říkám jediné: Jde o investici, která je svým způsobem už zralá k tomu, abychom zvažovali prodej. Toť vše. Žádná nabídka zatím nepřišla? Když vy mě pořád podezíráte z toho, že já všechno dělám, všechno rozhoduju. Tak to prostě není. Ale váš podíl je významný. A konec konců - jste Zdeněk Bakala, ten, komu patří doly a byty. Tak to prostě Česko vnímá. Víte, ale to je trošku důsledek jistého finančního analfabetismu, který tu existuje, pokud jde o vnímání kapitálových trhů, motivace investorů a jejich chování na těchto trzích. Já se obávám, že lidé nejsou ochotni tento pokřivený pohled překonat. A pak je velmi složité tyto věci vysvětlovat. Vážně si myslíte, že se můžete tohoto spojení zbavit? Já myslím, že toho se nelze zbavit, a já se toho ani nezbavuji. Jen je potřeba, aby bylo zřejmé, že já OKD neřídím, nemám majoritní podíl a nečiním za ně rozhodnutí. Jak špatná kondice NWR a pokles ceny akcií ovlivňují váš majetek? Nijak zásadně. Asi je dobré připomenout, že OKD při dnešní hodnotě představuje méně než desetinu mých aktiv. Čili můj život to nijak nekomplikuje, vůbec ne. Na druhou stranu mám eminentní zájem, aby OKD restrukturalizaci zvládlo, už kvůli lidem v regionu. A co vám momentálně vydělává, když ne uhlí? Abych řekl pravdu, tak nevím. To nám asi nikdo neuvěří… Patrně to bude moje portfolio likvidních cenných papírů, složené z nejrůznějších akcií a dluhopisů, protože výkony burz byly v posledních letech relativně zajímavé. Ale já opravdu nežiju tím, abych každý den kontroloval, co vydělává nejvíc. Do čeho dnes investujete? Pro mě jsou z pohledu investora dva trhy, které se mi v tomto okamžiku líbí - Spojené státy a subsaharská Afrika. Spojené státy? Ano, Spojené státy teď mají obrovskou výhodu v levných energiích a kvalitní produktivní pracovní síle čili podle mě dnes stojí na prahu výrobní renesance, která zároveň je velmi atraktivní investiční příležitostí. Díváme se teď v Americe na jednu konkrétní investici ve výrobním sektoru, která tohle vše myslím splňuje. Kromě toho mě v USA zajímají reality. Jsem spoluinvestorem ve třech velkých projektech rezidenčního bydlení v Houstonu a okolí, což je něco, v čem bych rád dal pokračoval. A Afrika? O vašich vinicích už jsme psali čili chystáte něco nového? Afrika je samozřejmě podstatně menší a riskantnější trh, ale šampioni mezi subsaharskými státy dnes výrazně rostou. Já věřím tomu, že míry růstu budou v této oblasti v příštích pěti, deseti, patnácti letech vyšší než jinde ve světě. Do čeho se tedy v Africe pouštíte? Kolik procent z investic Afrika dělá? V zásadě je to jen zemědělství. Víno v Jižní Africe a zemědělská půda v Mosambiku a Malawi. Celkově jsme tam investovali řádově miliardy korun. Ale na procenta to vážně nevím. Vy už zase nevíte… A proč bych to měl vědět? Jak jsem říkal, to pro mě řídí kompetentní lidé a já si nekontroluji každé ráno při snídani Excel, abych věděl, jak velký mám majetek. Mám k dispozici detailní přehled, jak se jednotlivé investice vyvíjejí a jak se vyvíjí čisté jmění a podobně. Jen to pravidelně nesleduji. To jste šťastný investor, když nemusíte hlídat detailně, co přesně vydělává a jak. Já myslím, že to je relativně standardní. My v BXR máme dnes provozní kapacity v Londýně, ve Varšavě, Praze, Budapešti, Madridu, Singapuru nebo někde v Brazílii, v té struktuře jsou stovky zaměstnanců a ti zaměstnanci jsou tam od toho, aby vyhledávali a připravovali investiční strategie. My akcionáři samozřejmě spoléháme na to, že ten aparát, který jsme vybudovali, odvádí kvalitní práci. V zásadě jsme pasivními investory, kteří spoléhají na kvalitu těch lidí, kterým jsme svoje finanční prostředky svěřili. Čili kromě cyklických problémů NWR se dá říct, že investorovi Zdeňku Bakalovi se daří dobře? Nestěžuju si. Krize se projevila i na jiných vašich investicích, třeba na akciích Ferrexpo. Přesto říkáte, že poslední roky neberete jako žádný velký problém? Samozřejmě pro společnosti, které jsou v postiženém odvětví jako NWR, nebyl zejména poslední rok příliš dobrý a čeká je ještě doba, kdy budou muset hodně šetřit a víc pracovat. Ale obecně řečeno tenhle pokles je vyvažován mnoha jinými faktory. Jak říkám, stačí se podívat na výsledky amerických burz, které za administrativy pana Obamy dosáhly historických výšek. Takže platí to, co vždycky - klíčem ke kvalitnímu investování je diverzifikace, díky níž lze přestát těžké časy v jednom konkrétním byznyse. Sečteno a podtrženo, Zdeňku Bakalovi a jeho investicím se daří dobře. Ano, mně se daří v zásadě dobře. Co vás kromě uhlí teď nejvíc zaměstnává? Možná teď nejvíc zrovna ta společnost, v jejímž novém sídle sedíme, což je Economia, která teď prochází nevídanou změnou. Neznám případ v minulosti, kdy by taková firma v Praze procházela zároveň změnou leadershipu, zadruhé změnou fyzického sídla a zatřetí změnou celkového výrobního procesu. To jsou tři dramatické změny, které ta společnost musí uřídit v jeden okamžik, a to je obrovská výzva. A to je možná věc, která mně dnes konzumuje nejvíc času. Ale je to příjemná práce. Co má být výsledkem této transformace Economie? Já jsem vždycky říkal, že Economia je pro mě maličko nekomerční investice. Což v mém konání znamená, že na ni neaplikuji stejně přísná výnosová kritéria, která bychom aplikovali na jiné společnosti. Na konci by měla být společnost, která je stabilní a finančně soběstačná, což je i teď díky tomu, že má akcionáře, který je ochoten ji plné míře podporovat. Má to být firma, která produkuje nejkvalitnější seriózní obsah v Praze, a zatřetí která zaměstnává nejlépe placené a nejkvalitnější novináře. To je v procesu. Uvidíme za rok, za dva. V čem je ten rozdíl - proč se Economii věnujete víc než něčemu jinému? Zaprvé: já jsem lajk, a ne mediální manažer, takže se nechci dostat do situace, kdy kecám do věcí, kterým nerozumím. Ale zajímá mne, co se tady odehrává, proto jsem celkem detailně seznámen s tím projektem tak, jak je navržen. Nevměšuji se do něj v tom smyslu, že bych chtěl prosadit nějaký názor na to, jestli támhle má sedět nějaký tým a jakou má dělat práci. Ale chci, aby ta média splňovala určité standardy kvality. Řeknete svým novinám, koho mají například před volbami podporovat? Mně jde v první řadě o politiku jako takovou. Mnohem méně mi jde o konkrétní politické strany, o konkrétní politické programy a už vůbec ne o konkrétní politiky. Dobrá, ale v minulosti jste různé strany podporoval. Proto nás zajímá, jestli nemáte problém podpořit někoho i skrze svoje noviny. To záleží na Hospodářkách. Můj názor znáte - média jako taková by měla vyjadřovat svůj názor a měla by být schopna se postavit za konkrétní kandidáty, pakliže k nějakému svému názoru legitimní cestou dojdou. Neměl by to být názor, který jim vnukne například majitel. V českých médiích teď vzniká nová zajímavá situace. Po letech, kdy tu dominovali zahraniční, hlavně němečtí vlastníci, se důležitá média přesouvají do českých rukou. To není jen váš případ, Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra s MF Dnes a iDnes.cz. Je to podle vás pro českou společnost dobrá, nebo špatná zpráva? Musíme si nejprve uvědomit, proč k tomu dochází. Ti zahraniční hráči sem v 90. letech nepřišli z nějakých strategických důvodů, aby si doplnili portfolio titulů nebo hledali nějaké synergie. Přišli proto, že ještě v nedávné minulosti byly v českém mediálním byznyse neobvyklé výnosy v porovnání s tím, kdyby svůj kapitál investovali doma. Ale tato doba už je dávno pryč. To znamená, že tito hráči budou přirozeně přemýšlet o tom, jestli jejich investice už je zralá, a řada z nich takto skutečně přemýšlí. Je to pro nás dobře? Já si myslím, že ano. Není vůbec na škodu, když čeští podnikatelé budou vlastnit česká média a budou jim dávat jistý charakter, který vychází z jejich konkrétních názorů. To na škodu není. Nehrozí nám něco podobného jako v Itálii nebo v Rusku, kdy oligarchové kontrolují média a ovlivňují je, aby podpořili svůj byznys? Když se Česká republika otevřela světu, čeští byznysmeni neměli za sebou deset let někde v Morgan Stanley nebo v IBM. Neměli tituly MBA ani zkušenosti na kapitálových trzích, a tak řada z nich automaticky směřovala k tomu, čemu rozuměli. Proto byly mnohé byznysy budovány tak, aby se přimkly ke státnímu rozpočtu a z něho žily - se všemi průvodními jevy, které známe. To je naprosto přirozené. Mnohdy to vyústilo v představy o tom, že je možné pomocí mediálního vlivu prosazovat komerční zájmy. To může fungovat v jedné konkrétní transakci, ale dlouhodobě je nesmyslné a nemožné investovat kapitál do mediálního byznysu a poté si redukovat výnos z tohoto kapitálu tím, že se snažím média manipulovat do podpory nějakých dalších komerčních zájmů. To je nejen nesprávné a neetické, ale dlouhodobě i finančně neudržitelné. Dnes je navíc situace už odlišná, Česká republika je plná mladých kvalitních lidí, kteří mají vystudováno a mají dost zkušeností na to, aby dokázali tohle tradiční jednoduché přemýšlení překonat. Dnes už nehrozí nějaká berlusconizace českého mediálního trhu a myslím si, že by to ani majitelé nepřipustili, protože by si tím redukovali svůj vlastní výnos. Sedíme v supermoderní, krásně rekonstruované hale za desítky milionů, venku chodí podle vás vzdělaní mladí lidé, ale jak si podle vás stojí Česká republika jako celek? Česká republika vypadá relativně špatně. Ne proto, že by tady nebyli nadaní lidé, že by nebyli lidé ochotni investovat do infrastruktury tohoto typu, ale proto, že zemi schází koherentní politický leadership. Takový leadership, který není založen na neustálé konfrontaci s protivníkem, ale na konsenzu a ochotě stran se k němu dopracovat. To tu dnes chybí a to vede mimo jiné k tomu, že ekonomika funguje hůř, než by mohla. Brzdí ji i to, že politická reprezentace tu aplikuje ideologická řešení a zapomíná, že konkrétní ekonomická situace může někdy vyžadovat nástroj z úplně opačného konce ideologického spektra. V zásadě všichni ve světě dnes dospívají k názoru, že fiskální restrikce bylo příliš a že je namístě spíš expanze. To, že se zpomalilo zadlužování, je pro mnohé to nejlepší, co tu po Nečasově vládě zůstalo… Já si myslím, že vláda byla příliš restriktivní a že její pohled na věc byl příliš plochý. Ale to je těžká debata, ve které nemusím mít pravdu a kterou bychom mohli vést věky. Loni jste říkal, že kvůli korupci už tady nebudete investovat. Změnilo se něco? Jak je vidět, příslušné orgány konají nezávisleji, než tomu bylo v minulosti. Méně se bojí, že se dostanou do politických problémů. Ledy se výrazným způsobem hnuly. Je nesporné, že Nečasova vláda začala podnikat opravdové kroky k potírání korupce. Předtím mělo Česko s korupcí největší problém ve střední Evropě. Musíte se jako byznysmen stýkat s politiky, nebo ne? Není důvod s politiky diskutovat o byznyse, vůbec. Zejména pro někoho, kdo nepodniká v odvětví, kde jsou státní zakázky nebo něco takového. Na druhé straně Česká republika je tak malá a české elity, ať už podnikatelské nebo politické, jsou tak úzké, že nezabráníš tomu, aby ses znal s politiky, a není důvodu se jim vyhýbat jenom proto, že jsou to politici. Pro mě je standardní, že člověk s politiky udržuje korektní společenský vztah. Pojďme se teď po uhlí a politice dostat k cyklistice. Vy jste oznámili ambiciózní plán dostat do tohoto sportu víc byznysu, udělat ho atraktivnější pro diváky i pro sponzory. Poslední zmínky jsou však z konce loňského roku. V jakém je to dnes stavu? Vývoj je velmi jednoduchý. Zaprvé ten nápad není můj nápad v tom smyslu, že to nikoho jiného předtím nenapadalo a přišel génius, který jim to vysvětlil. To je nápad, který v nějaké podobě v cyklistice žije už minimálně deset let. Řada aktérů v cyklistickém průmyslu si je vědoma toho, že je potřeba zmodernizovat ten nejdůležitější seriál cyklistických závodů. Takže to není můj nápad. Já jsem ochoten ho podpořit a podpořit jej i finančně a za tím účelem jsme vloni uzavřeli memorandum mezi týmy a cyklistickou federací UCI. V té době došlo zároveň k několika pozoruhodným jevům, například k „odhalení“ Lance Armstronga a jeho systému, což je sice jen fundamentálně pozitivní, ale to samozřejmě rozvířilo situaci v cyklistice natolik, že plno lidí se začalo věnovat své vlastní budoucnosti a důsledkům těch odhalení a méně řízení cyklistiky jako takové. Zadruhé v září federace volí nového předsedu. Po dlouhé době o tento post usiluje několik vážných zájemců a není jasné, kdo vyhraje, což celou federaci rovněž trochu paralyzovalo. Kdyby se vaše idea naplnila, jak by to fungovalo? Někde se říká, že je to jako Champions League, někde jako seriál závodů F1. V podstatě by to byla série stávajících významných závodů jako Tour de France nebo Giro d’Italia plus některé nově vyvinuté závody. Jedním z nich by mohl být Závod míru. Celý seriál by byl provozován nově vytvořenou společností, ve které by měla podíl UCI, ale i samotné týmy a další investoři. Tato společnost by mimo jiné byla nástrojem k tomu, aby týmy, které se účastní toho podniku, dostávaly na rozdíl od dnešní situace podíl na výnosech z televizních práv. Což je model z fotbalu. Ano, třeba model z fotbalu nebo F1. Důležité ale je i to, že celá série by se řídila odlišnými pravidly, než kterými je řízena cyklistika dnes. Ta by měla být přísnější a jejich vymáhání, hlavně pokud jde o doping, rychlejší. K povinnostem týmů by patřilo, že by musely na jednotlivé závody posílat své nejlepší jezdce, aby někdo neodpočíval půl roku místo toho, aby závodil a přitahoval diváky. Byl by potom také jasné, kdo je vlastně v cyklistice nejlepší, byl by tam jasný jednoduchý rating jednotlivých cyklistů tak, aby obyčejný divák neztratil přehled. Výsledkem by také byl jasný televizní produkt. Dneska když člověk sleduje cyklistiku, buď musí skončit v práci v jednu hodinu odpoledne a do pěti sledovat druhou polovinu etapy, anebo ve zprávách večer uvidí jen finiš. Je zkrátka potřeba najít televizní produkt s potenciálem rozšířit počet lidí, kteří jsou ochotni cyklistiku v televizi sledovat. Je zvláštní, že to v cyklistice ještě není. Ano, je to asi poslední významný sport, ve kterém to ještě chybí. Jaká je šance, že se obnoví Závod míru? Závod míru má ohromnou tradici, všichni slavní jezdci si ho pamatují a mají ho rádi. Proto hledám cestu, jak ho obnovit. Je nereálné, aby to bylo dřív než v roce 2015. Teď provádíme analýzu, diskutujeme se sponzory. Nepochybně by to nemohl být závod v původním formátu Tour de France východního bloku, spíš by šlo o čtyřetapový závod na dlouhý víkend, který by se neodehrával ve všech třech hlavních městech, ale spíš na pomezí Česka, Polska a Německa, se závěrečnou etapou v jedné zemi. Jak jste se vy osobně dostal k cyklistice? Já jsem jezdil na kole vždycky odmala, pamatuji si svůj první zelený favorit. Když jsem bydlel ve Státech, tak jsem měl kolo jako dopravní prostředek. Postupem času mě začala zajímat profesionální cyklistika, pak jsem se seznámil s lidmi, kteří jsou v ní aktivní, a zjistil jsem, že je to ten poslední nereformovaný sport. Začalo mě to zajímat i jako byznysová výzva. Čirou náhodou jsem se také seznámil s týmem, který potřeboval sponzora, a slovo dalo slovo. Takže je to takový graduální vývoj. Stále sám jezdíte a trénujete? Jel jste i letos Cap Argus v Kapském Městě? Jistě! A mám nejlepší čas, jaký jsem kdy měl. Edie Merckx mě táhnul 65 kilometrů, pak ho to přestalo bavit a ujel mi. Ale i tak mám osobní rekord 4,34. Jak často máte čas trénovat? Vždycky, když jsem doma ve Švýcarsku, tak každé ráno cvičím. A když na to je počasí, tak tím cvičením je 40 kilometrů na kole. Není to ale tak, že bych najezdil deset tisíc kilometrů za rok. Bohužel. Co vám v poslední době udělalo největší radost - kromě dobré zprávy, že budete mít další dítě? To mi právě udělalo největší radost. Ale radost mi dělá plno věcí. Třeba právě náš cyklistický tým. Na mistrovství světa se poprvé jela časovka jako závod profesionálních týmů a my jsme se stali mistry světa. Před pěti lety jste říkal, že se budete chtít věnovat víc rodině a méně byznysu. To se ne úplně podařilo. Stejná otázka: jak vidíte svoje podnikání za pět let? Já se za pět let vidím v roli staršího pána, který se věnuje své rodině a má vybudovány korporátní struktury takové kvality, že se nemusí osobně byznysu věnovat vůbec. Je to nesmírně těžká věc, která se mi zatím nepodařila, ale já pořád doufám, že se mi jednou podaří. Já OKD neřídím, nemám majoritní podíl a nečiním rozhodnutí. OKD při dnešní hodnotě představuje méně než 10 procent mých aktiv. Nezačínám den tím, že bych si při snídani otevřel excel, abych věděl, jak velký mám majetek. Rozhovor původně otištěn v magazínu Forbes, červenec 2013, autoři: Petr Šimůnek, Jiří Nádoba.