Michaela Bakala vzpomíná na Václava Havla

Michaela Bakala se při příležitosti nedožitých 80. narozenin Václava Havla podělila o své vzpomínky na něj: "Poslední desítku let jsme měli hodně společného, a ještě asi dlouho budeme. Nejde jen o Knihovnu Václava Havla, kterou začal podporovat před více než deseti lety můj muž Zdeněk, a o kterou se nadále aktivně staráme. Jde hlavně o naše přátelství v závěru jeho života, který lze nazvat časem „Odcházení“. Snažím se uchovat si vzpomínku na Václava Havla živou. Mnohokrát si na něj vzpomenu a říkám si: „Ještě že se toho nedožil!“ anebo „Co by na to asi řekl?“ Věřím, že by byl i v dnešní době nám všem povzbuzením. Chápal by, proč se k moci dostávají populisté, proč oslabuje Evropa, proč se bojíme uprchlíků. Chápal by i pokusy ruské propagandy a odmítání či zpochybňování hodnot, které sám ztělesňoval. Zároveň by se s tím nesmířil a aktivně by se pokoušel věci vysvětlovat a řešit. Čím více poznávám svět a různé politiky, tím více si vážím jeho, i každé chvíle vedle něj strávené. Václav si rád povídal, ale uměl i naslouchat. Nechtěl být za každou cenu středem pozornosti. Uměl si užít života, maličkostí a radovat se. Měl rád hezké věci. Své ženě Dáše navrhoval šaty i šperky. Osobně je namaloval a popsal, aby je pak mohl někdo ušít či vyrobit. Zajímal se o architekturu i urbanistiku. Namaloval mi svůj ideální plán Hradu, Jeleního příkopu až po Letnou. Václav byl vřelý člověk. Snažil se měnit svět k lepšímu. Kladl otázky, hledal odpovědi, popisoval. Často pochyboval a zároveň se nebál říct svůj názor. Nebyl dokonalý a věděl to o sobě. Působil někdy jako malý chlapec, kterého je třeba chránit. Přestože mluvil zdánlivě tichým hlasem a jeho přednes nebyl určitě dokonalý, dokázal si získat pozornost i přirozený respekt. V jeho přítomnosti se ostatní cítili dobře a uvolněně. Byl naopak nesvůj, když bylo kolem něj napětí. Nerad druhým říkal nepříjemné věci a nechtěl nikoho ranit. Bral vždy ohled na všechny okolo, někdy i na úkor svých úplně nejbližších. Václav měl odvahu zůstat idealistou. Ne, že by neviděl špatnost, přetvářku a zlo, ale na druhých hledal vždycky to lepší. Dával jim důvěru a měl pochopení pro jejich slabosti. Když mluvil či psal o morálce a hodnotách, dělal to s upřímnou pokorou. Uměl odpouštět. Nezažila jsem ho zahořklého nebo nenávistného. Jaký rozdíl oproti dalším českým prezidentům... Dojímá mě, že jsme s ním mohli být až do jeho odchodu a rozloučení. Když jsme slavili v říjnu jeho poslední 75. narozeniny, tak nám s úsměvem říkal, že se v lednu uvidíme, a že už bude mít víc klidu a času. On se na svůj odchod nachystal. A zůstal s námi navždy." Michaela Bakala

Václav Havel a jeho žena Dagmar jsou kmotry našeho syna, který byl v září 2009 pokřtěn evangelickým farářem Štěpánem Hájkem v Brně. Václav byl rád, že se mohl křtu účastnit, a to právě v roli kmotra. Co ale svým přátelům odmítal byla role svědka na svatbě. Prý proto, že svatby, kterých se jako svědek účastnil, nevedly k šťastným manželstvím...

V roce 2010 se námi Václav i jeho žena Dagmar jeli na výlet do Kapského Města. Ukázalo se, že to byl náš poslední společný výlet. Vedle soukromé schůzky s F. W. de Klerkem, bývalým prezidentem Jižní Afriky a nositelem Nobelovy ceny míru, si Václav vychutnával slunce a odpočinek, ideálně u bazénu. Zdeněk ho provedl po těch nejzajímavějších místech, které se v okolí nacházejí, a nezapomněli při tom ani na dobré víno a jídlo. Ani v ten okamžik nám ještě nedošlo, že jsme právě na poslední společné rodinné dovolené a že plánovaná pracovní cesta do Georgie se již neuskuteční. Václav se na ni sice důkladně připravoval, ale jeho zdravotní stav ji bohužel již nedovolil...