Malá velká žena Madeleine Albright

Přijela jsem tento týden do Prahy, abych mohla jako patronka být přítomna vyhlášení Top žen Česka. Cílem naší ankety není udílet ceny, ale zviditelnit pozitivní příběhy žen, které se tak stávají nejlepší inspirací pro ostatní. Jejich úspěchy potvrzují, proč je třeba dál nabourávat stereotypy přežívající ve vnímání role žen v české společnosti. Je symbolické, že právě v tomto týdnu si připomínáme také smutné výročí, kdy nás navždy opustila jedna z nejvýznamnějších žen moderních dějin – Madeleine Albright.

Její práce ovlivnila světové dějiny i celé mezinárodní společenství, její odvážný hlas, pevné postoje a názory nám v tomto rozbouřeném světě moc chybí. O Madeleine Albright, rozené Marii Janě Korbelové, první ženě v pozici ministryně zahraničí USA bylo napsáno, natočeno a řečeno mnoho. Hodně toho naštěstí sepsala i sama, a tak je co číst a o čem přemýšlet. Do poslední chvíle pracovala, učila novou generaci a přednášela na mnoha mezinárodních fórech. Rozuměla nejen politice, diplomacii, ale i byznysu a bezpečnosti. Vedle toho ale zůstala srdcem Češkou, a i po mnoho letech stále mluvila krásnou češtinou.

Měla jsem to veliké štěstí poznat „Madlenku“ osobně, pracovat s ní na některých projektech, a dokonce ji nazývat svou přítelkyní. Při mé výšce a jejím malém vzrůstu bylo vždy dojemné ji obejmout. Její drobná postava ale byla naprosto vyvážena silou její osobnosti, energií i darem řeči.

Poslední, důstojné rozloučení s Madeleine v katedrále ve Washingtonu bylo jejím zaslouženým oceněním i důkazem, že dokázala během svého života ovlivnit mnoho lidí a inspirovat také mnoho žen. Bylo též oslavou a připomenutím Československa a naší novodobé historie. Slyšet amerického prezidenta Bidena zmiňovat její český původ a odkazovat na její přátelství s Václavem Havlem, jistě naplnilo hrdostí nejednoho z nás. Uznání se jí dostalo také od Billa a Hillary Clintonových, Baraka Obamy a řady dalších významných politiků. Zazněla krásná a silná slova. Nebyl to jen vzkaz jejím blízkým, demokratům, ale celé americké veřejnosti a světu. Za svobodu, demokracii se musí bojovat, nelze ji brát jako samozřejmost.

Madeleine zůstala aktivní do posledních chvíle. Varovala svět před novodobým fašismem, populismem a nacionalismem, uvědomovala si, co se odehrává nejen v USA. Cítila váhu okamžiku po vítězství Donalda Trumpa. Předvídala konflikt s Ruskem a veřejně kritizovala oslabení NATO.

I přes veškeré nasazení, kariéru a časové vytížení ale dokázala být také dobrou maminkou svým třem dcerám. Pokud jsem nezaslzela při projevech prezidentů, plně jsem se dojala a rozplakala s jejími dětmi. Alice, Katherine a Anne jsou zhruba  v mém věku, také už mají své rodiny. Maminka je ale na světě jen jedna…

I ke mně byla Madeleine vždy přímá a vřelá. Ráda zpívala a tančila. Zpívaly jsme spolu několikrát Take Me Home Country Roads… oblečené v country jsme z legrace všem Američanům hlásily,  že reprezentujeme Western Czechoslovakia. Měla přirozenou autoritu, dokázala vyjádřit podporu a dodat odvahu. Když jsme se neměly možnost vidět osobně, volala. Uměla šetřit časem i slovy, šla přímo k věci a měla připravené řešení či názor.

Madeleine jsem na Top ženy Česka několikrát zvala, bohužel covid a její příliš rychlý odchod zavinil, že už nestihla být naším hostem. Věřím, že by se jí tu líbilo a odjížděla by spokojená a s nadějí, že tu žijí úspěšné a odvážné ženy. Jsem také přesvědčená, že by s maximálním nasazením pomáhala Ukrajině a aktivovala veškeré zdroje, kontakty a možnosti k ukončení této války. Neustupovala zlu, uměla ho rozpoznat a popsat.

Vzpomínám na ni a moc mi chybí. Ale její práce, energie, myšlenky a texty budou žít dál. A jsou určitě velkou inspirací a příkladem. Nejen mě osobně, nejen ženám v Česku. Nám všem.

Michaela Bakala